Doprovodné akce

Kolektivní kompozice (zahájení projektu)
Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea – Janáčkův památník

Prázdná partitura s jedním z posledních záznamů, nápěvků mluvy Leoše Janáčka Bylo to krásné? Ne! jako výzva pro nové dílo. Určeno pouze pro skladatele.

 


Vrh kostek nikdy nezruší náhodu
(interaktivní výstava, kompozice)
kavárna Falk, Gorkého 12, 602 00 Brno
12. – 31. října 2016

„Hudební kostkové hry“ („Musikalisches Würfelspiel“) byly v 18. století dobovými pokusy o zapojení prvku náhody (vytváření hudební kompozice v reálném čase) do partitury nebo hudebního procesu (provedení). Jedna z nejznámějších kostkových her, Anleitung zum Componieren von Walzern so viele man will vermittelst zweier Würfel, ohne etwas von der Musik oder Composition zu verstehen (Návod jak s dvěma kostkami zkomponovat tak mnoho valčíků, kolik si jen člověk přeje, aniž by musel rozumět hudbě nebo pravidlům kompozice), publikovaná Nikolausem Simrockem v roce 1792, je přisuzována W. A. Mozartovi. Hra obsahuje kostky, tabulku čísel a sadu karet. Na každé kartě je vytištěn jeden takt ukázky a číslo, na jehož základě je možno tento takt identifikovat. Celkem jde o 176 taktů menuetu a 96 taktů trií. Jde pravděpodobně o první publikovanou algorytmickou stochastickou kompozici. Struktura partitury Vrh kostek nikdy nezruší náhodu je inspirována těmito kostkovými hrami.
Partitura má šest vět (počet čísel na hrací kostce), z nichž každá je rozdělena na šest předkomponovaných částí označených číslicemi 1.–6. Čísla jsou generována hrací kostkou, kterou vrhá při provedení dirigent nebo diváci. Přestože je forma skladby určována náhodou, je výsledek předdefinován do co nejvyšší míry – části partitury jsou exaktně vypsány, partitura jako celek však existuje pouze ve virtuální (myšlené) podobě jako souhrn všech možností. Vrh kostek nikdy nezruší náhodu je báseň Stéphana Mallarmé z roku 1897. Báseň je rozsáhlou enigmatickou meditací na téma pravděpodobnosti a náhody a končí veršem: Každá myšlenka vysílá do oběhu vrh kostkou.