Expozice nové hudby

Expozice nové hudby 2015
10. – 14. června 2015

Procházení hudbou / Walking through music
Pečlivě poslouchat je důležitější než rozeznívat.  (Alvin Lucier)

Hudba je živý organismus, který nestačí jednou za čas vytáhnout ze skříně, oprášit, postavit na stůl a čekat, že se něco stane; očekává naši participaci, čeká na svého posluchače. Měla by být volnou, svobodnou tvorbou, autorským jazykem, kterým nám jsou nabízeny abstraktní vize velkých i malých pravd, zhmotněné do zvukových struktur, tvorbou, která hledá svého posluchače, aby mohla být poslouchána a nikoliv pouze slyšena. Je jednoduchá i složitá, depresivní i radostná, je všudypřítomná. Společnost se neustále mění a proměňuje se i její umělecký obraz, hudba nám umožňuje reflektovat změny i jistoty, velké i malé pravdy, banality i traumata, se kterými jsme dennodenně konfrontováni, a to nikoliv přímočarou a snadno srozumitelnou formou, ale nejvyšší formou abstrakce, která je vlastní právě a pouze lidské kultuře, zkrátka, kde končí slova, tam začíná hudba…
Může však být výsledek jakéhokoliv skladatelského procesu statický, nebo je statický pouze záznam? A je pak jeho zastavením, zakonzervováním, zachycením skutečně záznam grafický, který vzniká dříve než samotná znějící struktura? A je pak hudba živoucím organismem, nebo pouhým muzejním artefaktem, který občas vytáhneme ze skříně?
Z pohledu notografického není zřejmě pochyb, že zápis je záznamem prchavých tónů pro budoucí generace, co nejpřesnějším zachycením zvukové struktury, tak, aby mohla být znovu realizována. Je záznamem, který vyžaduje autentickou, poučenou intepretaci, vycházející ze studia a zdánlivého poznání fiktivní představy o dobovém aurálním prostoru. Partitura, grafický zápis však v tu chvíli přestává být pouhým záznamem, zachycením pro budoucí generace, ale stává se spíše mnemotechnickou pomůckou. Konvencionalizovaný systém znaků nám nahrazuje písmena, slova, věty, je popisem, příběhem i slovní hříčkou, je scénickou i režijní poznámkou, je vším možným, ale není vlastním sdělením. Máme pevné, záchytné body, ale mnoho důležitého zůstává mezi řádky, nezaznamenatelné a zřejmě bez osobní zkušenosti, bez přítomnosti tvůrce, bez neustálé korekce, neinterpretovatelné. I nahrávka může být zavádějící, vždyť právě epigonské napodobování „ideálních“ interpretů, marné hledání dokonalosti dřívějších nahrávek či koncertních provedení dehonestuje intepretaci na „pouhou“ reprodukci. Grafický záznam může být starý, ale hudba zní pouze tady a teď. Sentiment a nostalgie pak z životaschopného historického díla utváří muzejní relikvii. Nabízí se jednoduchá rozvaha, že by partitura mohla být návodem, snad i manuálem či instrukcí. Soudobá partitura je pak fixována na svého autora, ale ta historická jej přežívá, stává se výzvou k nové, jinak ideální, třebas i neautentické intepretaci. Mnohé skladby čekají na svého ideálního interpreta, aby mohly vstoupit do současného světa, mnohé však zůstanou jenom záznamem, dokladem doby svého vzniku, určeným ke čtení a intepretaci v oblasti dějin, nikoliv hudby. Uvědomíme-li si navíc, že čtení a psaní not je mnohem vzácnější než čtení abecedních znaků, napadne nás, že pro mnohé je onen papír pouhým vizuálním zážitkem.
Letošní ročník Expozice nové hudby je připraven pro posluchače, kteří hledají pomíjivé zvuky, kteří chtějí důvěřovat svobodnému projevu bez škatulí, kteří dokážou přijmout ticho a skutečně poslouchají, když je pro ně dotvářeno. V neposlední řadě je určen pro ty, kteří se rádi procházejí…

Viktor Pantůček, dramaturg festivalu

 

 

 

 

ENH_2015_Programoviny_web_titul

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

28. ročník
Expozice nové hudby 2015

 

Pod záštitou
Daniela Hermana,
ministra kultury ČR,
Petra Vokřála,
primátora statutárního
města Brna
a Martina Landy,
starosty MČ Brno-střed